Současná vlna islámské fobie je toho nekrásným důkazem. Neřekl bych, kdyby se takto debatovalo v teplické čtyřce nad pátým pivem, ale že věc legitimizují i média tvářící se jako seriosní, je už smutné. A co se děje? Uměle vytvořeným problémem si necháváme zakrývat problémy podstatné. Fobie z islámu je u nás takový uměle vytvářený problém.
Jsme země s nejtvrdší přistěhovaleckou politikou, s minimálním podílem muslimů (mezi nejnižšími v EU) a vyděsilo nás, že jedno městečko není schopné zvládnout jiné zvyky návštěvníků svých lázní. A protože se blíží volby, je asi lepší debatovat o tom, jak nám to tu rozvracejí muslimové, než o tom, že a proč spadl další předražený most firmy, která je malajsijskými aeroliniemi mezi stavbaři mostů. Takže, od začátku.
Humanistické idee Československa
Když vznikalo Československo, ustanovilo se po vzoru jiných zemí (zejména USA a Francie) jako sekulární stát, tedy na předpokladu, že náboženství je volba, nikoliv povinnost. Ohromný to posun oproti ještě před sto lety platné zvyklosti “jaký pán, takové náboženství”. Československo vzniklo na myšlenkové platformě křesťanské filosofie rozvinuté v ideálech humanismu, na tradici osvícenectví.
A to respektovala i ústava a veškerá legislatva: existují společné hodnoty, které vyznáváme, jako je ochrana zdraví, život i majetku a svobod, mezi nimiž je i svoboda vyznání. Můžete si založit jakoukoliv církev a pokud budete mít dostatečný počet příznivců, dostane se jí určité státní podpory podobně, jako jiným spolkům naplňujícím náš život, počínaje myslivci a zahrádkáři, až po náboženská společenství. Musíte ale dodržovat určitá pravidla, jimiž jsou právě ty společné hodnoty promítnuté do ústavy a zákonů.
Spolu s tím přicházejí drobné problémy. Pokud jste jehovista, můžete odmítnout transfuzi, protože ohrožujete jen vlastní život. Můžete se postavit na hlavu, ale doktoři dají transfuzi vašemu neplnoletému dítěti, protože jsou povinni zachránit jeho život. A pokud jste jehovistický doktor a odmítnete někomu dát transfuzi, budete souzen za (pokus o) zabití či něco podobného (záleží na situaci). Drobné problémy mají oporu v zákoně, ale dotyčný by jim také měl rozumět.
To samé je u muslimů. Můžete být muslim a praktikovat svou víru, můžete vystoupit z tramvaje a na nástupišti se začít modlit směrem k Mekce, bude to divné, ale proč ne. Stejně jako ostatní, musí i muslimové dodržovat zákony. Nemohou zabíjet nevěřící, nemohou ponižovat či mlátit ženy, nemohou se vyhazovat do vzduchu uprostřed kaváren a nemohou ani totéž propagovat či požadovat. Na to všechno naše zákony pamatují. Mohou nosit šátky, mohou si stavět modlitebny a mešity, nemusí jíst vepřové, nic z toho jim zákony neukládají a ponechávají tak dostatečný prostor pro praktikování víry.
Legislativa? Ta je dostatečná…
Islám sám o sobě nevyžaduje, abyste vraždili nevěřící, kudy chodíte, nevyžaduje ponižování žen ani jiné záležitosti, které se našemu humanismu i zákonům protiví (ano, četl jsem Korán a pokud si tohle myslíte, tak mu na rozdíl od vás rozumím, maje to jako obor ve škole). A co je důležité, nemůžete se odvolávat na náboženskou svobodu, pokud takové záležitosti chcete provozovat. Z pohledu zákona je jedno, zda se vyhazujete v kavárně do luftu proto, že jste muslim, křesťan, komouš nebo jen magor, podstatné je, že vraždíte lidi. A to zákon zapovídá, bez ohledu na důvody.
Tím se dostáváme k tomu podstatnému. Proti fanatickým verzím islámu jsme legislativně chráněni. Stejně dobře, jako proti fanatickým verzím čehokoliv jiného. Tajné služby i policie mají kýženou “legislativní oporu”, mohou zakročit a odvolávat se na náboženské svobody prostě nejde.
Nepříjemná je ta nejistota a zlo v nás. Přímo zapovídáme fašismus a komunismus, ale komunistická strana sedí v parlamentu, děti mlátiček z věznic jsou v jejím vedení a nezanedbatelná část společnosti to bere jako “v pořádku”. A to něco znamená.
Kde totiž připraveni nejsme, je naše tolerance a teoretická, názorová příprava. Fakt, že desítky turistů si v lázeňské destinaci užívají a dělají bordel, nás překvapuje. Překvapuje nás, když k nám přijedou Dánové a chlastají jako Dánové. Jsme neustále překvapeni, že se někdo nechová, jako se chováme my. Jsme překvapeni, že se v mešitách a modlitebnách diskutuje o současných proudech v islámu včetně těch fanatických a děláme z takových diskusí tyátr se zatýkáním v plné polní. Chceme, aby se všichni chovali jako my a zároveň se vidíme jako tolerantní a chápavé. Upřímně: jen málo evropských zemí je méně tolerantních, než je Česko.
Dvojí právo
Bohatě by stačilo, kdyby každý dělal, co má. Kdyby města vytvořila městské vyhlášky blíže specifikující požadavky na život ve městě, včetně nočního klidu či dělání jiného bordelu. Kdyby policie dodržování takové vyhlášky ve shodě s městem vymáhala, bez ohledu na to, zda bordel dělá muslim, křesťan, ožrala nebo pes.
Kdyby tajné služby spolu s policií skutečně monitorovaly extrémistické skupiny ne podle politického zadání, tedy podle toho, kdo odporuje zájmům průmyslové lobby na dostavbu elektrárny či prolomení těžebních limitů, ale podle toho, co ohrožuje hodnoty, které jsme si určili a které vyznáváme zákony. Problémem není islám, ale naše dvojí pojetí práva. Jedno, které je na papíře a druhé, které platí pro nás, pro mě a které nosíme v sobě. Náš štěkající pes v noci, naše opilecké pozpěvování, naše jízda v autě pod vlivem, naše kašlání na zákony a předpisy, jsou větší problém, než islám.
Vyvolávat strach z muslimů, to je politická zástěrka. Ne, muslimové nás nepřečíslí a nepřevolí, pokud nebudeme chtít a my nechceme, tak je to v legislativě. Mohou se sem přistěhovat, mohou dostat trvalý pobyt a pokud nedodržují naše zákony, můžeme je vystěhovat.
Nedostávají občanství, takže nemohou volit. To, teoreticky, až jejich děti. Je na nás, zda jejich dětem ukážeme naši společnost jako zemi hodnot, které chtějí sdílet a spoluprožívat, nebo jako zemi plnou ústrků a nenávisti k jakékoliv odlišnosti, takže si alespoň mírnou odlišnost budou muset vybojovávat v lepším případě politicky, v horším násilím.
Československo v této roli selhalo již dříve. Neumělo přijmout sudetské Němce a to se mu v roce 1938 vymstilo. Neumělo si poradit s cikánskou menšinou, ta ale za sebou nemá mocný stát. Neumíme si poradit muslimy, jenže ti nezmizí.
Po pravdě, neumíme si poradit s žádnou odlišností a pokud se svět kolem nás změní, jsme z toho jako národ, jako země, vykulení a jenom ztrácíme. Jako teď, nejenom ve vztahu k muslimům. Nezvládli jsme uchovávat si vlastní hodnoty a zároveň se přizpůsobit měnícím se podmínkám. Asi i proto, že máme s hodnotami velký problém. A tím také ve vůli hodnoty dodržovat a vymáhat od sebe i ostatních.
Svět se ale mění. Jen bez nás.