Filip Rožánek si onehdá na Facebooku povzdechl, že tohle by žádného scénáristu nenapadlo. Oponoval jsem. Napadlo. Jenže by jej šéf s takovým rozuzlením napínavého dramatu o pražských kmotrech vykopl. Deus ex machina, copak to se dělá?
Tresty ve filmech musí přicházet odůvodněně, divákem očekávaně. Musíte být bratr Coena, aby vám prošlo tornádo či rakovinka. Sejmout nejvlivnějšího pražského kmotra za banální nehodu s 2,5 promile drogy v krvi a pár zlomeninami? Ale no tak, s tím by mne šéf vyhodil. Takhle se seriál nedělá. To spíš zní jako církevní propaganda, znáte to, boží mlýny, kde je mlynářem Kmenta s Bártou.
Zkušený scénárista dlouhodobě scénu buduje, připravuje. Událost se schyluje, událost se nestane jen tak. Divák potřebuje nápovědu, lump varování. Zkusme nejdříve něco absurdního. Syn menšího lumpa spadne z kašny a zpřeráží si haxnu tak, že mu ji amputují. Provinění otců se vždy projevují na synech, praví Bible. Nepochopil malý lump ani tohle varování? Tak něco velkého. Praskne, co si mezi sebou povídali malý a velký lump a ke škodě toho malého praskne i to, že byl jen tím malým.
Jaké ještě varování by scénárista měl dát jako nápovědu divákovi? Už žádné, už nemůže být nic nad to.
Do třetice (i to je symbol, který scénárista respektuje) se napomenutí dostává přímo velkému lumpovi. Autonehoda, drobná dost na to, aby mohl obstát ve zkoušce. Aby vystoupil, z prkenice vysolil pár desítek v hotovosti, beztak je má s sebou. Nebo aby jeho ego situaci neuneslo a řešilo tak, jak ji nakonec řešilo.
Otázka je, co by měl scénárista nyní psát v případě, že chce situaci urovnat? Jak vrátit postavu do seriálu a nenechat ji shnít ve vězení? Jak vyřešit Džejárovské dilema?
Dobrý scénárista ví, že tentokráte by mu divák nepovolil další zásah z hůry. Bylo by to příliš laciné řešení. Bude třeba se více snažit a salámovou metodou ukrajovat, zpochybňovat, zamatlávat.
Jak by tedy dobrý scénárista vybruslil z Janouškovy nehody?
Bod 1: Pochybení policie. Policie nekonala správně, nezajistila důkazy, jak je zajistit měla, bude možné je nepřipustit k projednávání. Stačí tak málo: najít obětního beránka, který na sebe vezme vinu, policie jej exemplárně potrestá vyhazovem (když už neprojde 15% snížení platu na tři měsíce), načež si za dvojnásobný plat půjde sednout jako „bezpečnostní expert“ do představenstva Dopravního podniku či jiné spřízněné instituce. Soud se rázem nebude mít o co opřít.
Bod 2: Domluva s poškozenou. Vlastně si za to mohla tak trochu ona sama, což uzná. Na první křižovatce zabrzdila příliš náhle, jsou i svědci na to, že ještě chtěla projet na „skorooranžovou“. Na další, kde se snažila Janouška zastavit ji tento nemohl přes vysokou kapotu jeho SUV vidět, takže ji omylem přejel. To by nikdy neudělal, je přeci bezůhonný občan a vážený podnikatel, za kterého se postaví jak bývalý primátor, tak prezident. Poškozená bude odškodněná, kosti srostou, bolest zmírní obkládek z bankovek a nakonec se jednou bude zastání hodit, až bude zase Praha projednávat osud tržnice Sapa. Kdo chce podnikat, musí občas nějakou bolest zkousnout.
Bod 3: Znalecné posudky. Ty potvrdí tezi obhajoby – opravdu nemohl dotyčnou (malého vzrůstu) dobře rozpoznat, byla to zjevná nehoda. České soudy na posudky dají, zejména, když chtějí. Všichni budou kryti.
Bod 4: Svědci. Jeden pán je nepříjemně hlasitý, právník vysonduje, jakou má tužbu. Dobré místo? Hezký pozemek na domek? Je nějaká hranice, kde peníze nahradí princip a zkušenost ukazuje, že v Česku nebývá vysoko. A pokud ano? Ne, na vraždu nemysleme, spíše na znevěrohodnění svědků. Zpráva toxikologa (víme, kde ho sehnat) o tom, že dotyčný svědek je nevěrohodný, protože koksuje a byl na cestě od milenky, která mu dala košem – to aby měl vlastních starostí dost. Ostatní svědci vzkaz pochopí a přijdou s nataženou dlaní a staženým ohonem.
Bod 5: Soudce. Příznivě nakloněný, to především. O tom, že takového nebude těžké do kauzy posadit, netřeba dlouho přemýšlet, to by musel soud probíhat v jiné zemi. Soudce přihlédne k tomu, že svědci si nejsou moc jistí nebo jsou nevěrohodní, zatímco soudní znalci jsou si velmi jistí a věrohodní. Důkazy chybující policie nelze připustit v rozsahu větším, než nedostatečném. Suma sumárum jde de-iure vlastně jen o mírné pochybení, které lze potrestat tak nanejvýše podmíněným trestem ve výši dvou let a menší pokutou (to, aby to nezářilo příliš jasně). Právník objahojby trest označuje za příliš vysoký, ale nakonec se ve lhůtě neodvolá…
Scénárista dopsal poslední stránku scénáře. Teď je na dramaturgii a režii, aby vybrali lokace, připravili scénu a mohli příštího půl roku bavit prosté občany dalším příběhem na pokračování, jehož konec už byl dávno vymyšlen.
A pak, Filipe, že by to scénárista nevymyslel stejně dobře…